Konečně jsme mohli po delší době vycestovat k severnímu pobřeží Atlantiku, do oblasti Bretaně, kde již dlouhodobě sledujeme znečištění oceánu a jeho pobřeží plastovým odpadem.
Podle informací, které jsme načerpali z různých komerčních zdrojů, kde je zmiňován velký nárůst spotřeby plastových obalů jsme očekávali, že tento trend ovlivnil také míru znečištění. U nás v ČR jsme však neviděli žádné přetékající nádoby na tříděný plastový odpad, žádná statistika neuváděla přetížení skládek a třídících linek, nikde ve volné přírodě jsme nezaznamenali větší množství plastového odpadu, které bychom mohli očekávat vlivem pandemie. Jediné, co bylo zřetelné a znepokojující, byly všudy přítomné použité roušky a respirátory.
Jak to tedy vypadá u pobřeží oceánu?
První zastávka byla v přístavu Lorion, který je poměrně frekventovaný a přesto nikde nevidíme žádné plovoucí plasty, čistá je i marína, pobřeží a pláž. Když jsme šli poprvé vyhodit komunální odpad, který jsme měli již roztříděný na papír, plast, sklo a ostatní, padla známá otázka, kam s ním? Odpadové nádoby byly pouze na sklo a papír. Na vše ostatní byla společná nádoba. Začali jsme tedy zjišťovat, proč ve Francii třídí pouze tyto dvě složky.
Možná, že důvodem je jejich využitelnost a hodnota. Z papíru můžete stále bez snížení kvality vyrábět dále obalový nebo průmyslový papír, sklo přidáte do sklářského kmene ( sklářské písky, oxidy a skleněné střepy ) a máte opět kvalitní sklo. S plastovým odpadem je to však zcela jiné, komplikované a drahé. Je to tím, že už po první recyklaci tohoto odpadu nikdy nedosáhnete původní kvality a s další recyklací se tato kvalita snižuje geometrickou řadou. Nakonec tedy není jiná možnost než tento odpad stejně spálit a přeměnit na energii.
Přesouváme se dále, směrem na jih a pečlivě sledujeme, jak se zvýšená spotřeba plastových obalů projevuje ve srovnání s rokem 2019. Mile nás však překvapilo zjištění, že čistota je mnohem větší než dříve. Ve vodě plave minimální množství plastového odpadu, pláže jsou krásně čisté, jen tu a tam, stejně tak, jako u nás, nacházíme zahozené roušky a respirátory.
Jsme na konci naší plánované trasy a jsme nadšeni ze stavu, ve kterém se příroda v této oblasti nachází. V tu chvíli nám vyvstává otázka, jak je to možné, že se šíří informace o narůstajícím znečišťování plastovým odpadem a o nezbytném vyřešení třídění a recyklace? Do roku 2025 se má recyklovat 55% ze skládkovaného množství.
Shrnuli jsme naše poznatky získané vlastním zjištěním, nebo přejaté od odborníků v dané problematice a udělali jsme si malou analýzu. Víme, že zpracování plastového odpadu je energeticky i finančně náročné a výsledný efekt je neekonomický. Proto, je tak nízký zájem o recyklaci této suroviny. To, co je ekonomicky smysluplné funguje. Příkladem je železo, barevné kovy, sklo, papír … Efektivní způsob přeměny plastového odpadu je jeho přeměna na elektrickou nebo tepelnou energii formou spalování. Nové technologie a filtrace zaručují minimální míru znečištění ovzduší a efektivitu využití tohoto odpadu, který by se nemusel nákladně třídit a dále skládkovat. Zbývající frakce z tohoto procesu spalování je ještě dále využitelná pro kompostování.
Nový pohled
Nastávajícím problémem, který vzniká v současnosti s novou érou elektromobility jsou dostatečné zdroje energie. Elektromobily, jako dopravní prostředky ve městech mají zcela logické opodstatnění, ale třeba obrovský nárůst elektrokol a elektro koloběžek nám přijde, jako trend dnešní doby. S tímto souvisí otázka, která se týká lithiových baterií.
Ptáme se, jaký je rozdíl mezi těžbou ropy a těžbou lithia?
V obou případech se jedná o omezené zdroje přírodních surovin, kdy při využití ropy, jako paliva pro spalovací motory se uvolňují emise do ovzduší ( při správně seřízeném spalování je to velice malé množství ) a u lithia, jakožto základní složky baterií pro pohon automobilů, kol a koloběžek, …… opět zůstává kontaminované lithium ( v této formě je považováno za nebezpečný odpad), které budeme ukládat do podzemních úložišť ( to je ta „ výhoda „ není to vidět ) a budeme kontaminovat zdroje vody a půdu a vystavovat naše další generace časované bombě.
Následuje další otázka. Z jakého zdroje budeme baterie nabíjet?
Říká se, že obnovitelnými zdroji, jako je slunce, vítr, voda. Kolik energie těmito zdroji dokážeme vyrobit? Podle agentury Eurostat je předpokládané množství pro rok 2020 celkově 20% spotřebované elektrické energie v EU.
Touhle oklikou jsme opět u plastového odpadu a jeho možného využití. Výrobu elektrické a současně tepelné energie vidíme, jako efektivní, ekologickou a ekonomickou variantu pro využití tohoto odpadu zhruba tak ze 70%. Zbývajících 30% dokážeme účelně a efektivně recyklovat pro další zpracování.
Je tady však daleko závažnější problém, který začíná být zmiňován, bohužel až na druhém místě po zdrojích energie.
Tím problémem je dostatek čisté vody a vody všeobecně.
Rozhodli jsme se změnit naše zaměření a od recyklace plastového odpadu, kde máme již zcela jasno, jaká priorita pro jeho využití by měla být se budeme nyní zabývat vodou a to v tématech:
A) zdroje vody
B) hospodaření s vodou
C) znečišťování a čistota vody
D) užitečné technologie související s uvedenými body
